narozena 13. července 1937 v Praze

Zdena Hadrbolcová vystudovala jazykové gymnázium a herectví na DAMU. Již během studií začala hrát v Divadle S. K. Neumanna (nynější Divadlo Pod Palmovkou), jež právě prožívalo zajímavou éru. Odehrála se v něm například evropská premiéra Albeeho slavné hry Kdo se bojí Virginie Woolfové, Brodova dramatizace Kafkova Zámku či Planchonova dramatizace Tří mušketýrů ve stylu, který pro tehdejší dobu nebyl vůbec běžný. V normalizačních letech našla Zdena Hadrbolcová divadelní útočiště v pražském studiu Rubín v souboru Divadla Na okraji, v němž měla premiéru i první dramatizace Hrabalových Postřižin. Po sametové revoluci hrála Zdena Hadrbolcová střídavě v Divadle Komedie (například v představeních Obrázkáři, Tři sestry, Sen noci svatojánské, Les či v sérii ibsenovských inscenací v režii Jana Nebeského) a v Divadle Na zábradlí. Zde si zahrála například ve všech inscenacích A. P. Čechova, jež v divadle režíroval tragicky zesnulý Petr Lébl.

 

Divadlo Na zábradlí je její domovskou scénou dodnes. Můžete ji tu vidět jako Mílu v Pískovišti, Petrinovou v Platonov je darebák!, Mariannu v Bergmanově Sarabandě, vše v režii Jiřího Pokorného, či jako Pernellovou v Taruffe Games. Zdena Hadrbolcová si rovněž zahrála ve dvou projektech studia Továrna, v České pornografii a v Políbila Dubčeka.

 

Do povědomí televizních diváků herečka vstoupila na konci šedesátých let jako průvodkyně magazínu Rodinná pošta, jenž byl tak trochu předobrazem současných talk-show. Na svém televizním kontě má Zdena Hadrbolcová například Rozsáhlý rozhovor s Bohumilem Hrabalem, televizní filmy Bohouš, Malostranské povídky či Restaurace a seriály Pan Tau, My z konce světa, My všichni školou povinní, Chlapci a chlapi, Přítelkyně z domu smutku, Redakce nebo Ulice.

 

Zdena Hadrbolcová natočila i několik desítek filmů. K těm nejznámějším patří například Už zase skáču přes kaluže, Ženy v ofsajdu, Zlatá svatba, Slavnosti sněženek, Páni kluci, Návrat idiota či František je děvkař.

 

Před rokem 1968 Zdena Hadrbolcová přispívala i do Literárních novin. Její postřehy a fejetony se čas od času dodnes někde objeví. Herečka také čtyři roky vyučovala na DAMU na katedře autorské tvorby a pedagogiky vedené dr. Ivanem Vyskočilem.

 

O svém soukromí Zdena Hadrbolcová téměř nemluví, zato o divadle, literatuře a filmech je schopná bavit se celé hodiny. Má ráda výtvarné umění, módu, tenis, jižní Čechy, a dokonce prý i některé své kolegy. V poslední době se zajímá také o politiku.

 

 

 

„Růža je taková osůbka, která když se rozdávala inteligence, rozhodně nešla dvakrát. Ale je celkem dobrosrdečná, i když jí to někdy ulítne. Pobyt v Austrálii jí zvýšil sebevědomí. Někdy legračně vystupuje jako světačka, ale kdoví, jak to tam s jejím synem doopravdy bylo a proč se vrátila. Je vlastně dost osamělá a někdy i smutná. Proto se přimyká k osudům druhých. Já s ní jako herečka sympatizuji. Musím říct, že ji hraji ráda – taky proto, že herecká parta kolem pekařství je velmi dobrá. Dobře se nám spolu hraje.“