narozena 21. 9. 1946 v Chebu

S herectvím přišla do kontaktu již v útlém věku. Jako dítě si zahrála v divadelní pohádce i několika dalších hrách v Karlových Varech. Přesto zpočátku o herectví jako profesi neuvažovala, protože chtěla dělat sport. Pro studium na DAMU se rozhodla až na gymnáziu.

V únoru 1968, ještě během studií, nastoupila do angažmá Divadla S. K. Neumanna, od roku 1971 je členkou souboru Divadla na Vinohradech. V první polovině devadesátých letech omezila své herecké působení na minimum, aby se mohla věnovat politicko-společenské činnosti jako poslankyně České národní rady. Z nejvyšší politiky ale po dvou letech odešla s mírným rozčarováním a opět se začala naplno věnovat herectví.

Vedle bezpočtu divadelních, filmových i televizních rolí zvládá také práci v nadaci Duha, která pečuje o dospělé lidi s mentálním postižením. Jako předsedkyně správní rady má radost především z realizace stacionáře s chráněnými dílnami a byty v Praze-Měcholupech.

Před kamerou se jedna z našich nejpopulárnějších hereček pravidelně objevuje již od roku 1967. K jejím nejznámějším snímkům či seriálům patří ty, ve kterých si zahrála spolu s Jaroslavem Hanzlíkem, například Léto s kovbojem, Slasti otce vlasti, Noc na Karlštejně nebo Taková normální rodinka. Vidět jsme ji mohli také například ve filmech Na samotě u lesa, Setkání v červenci, Kulový blesk, Lucie, postrach ulice, A zase ta Lucie, Ta chvíle, ten okamžik, Obecná škola, Akumulátor, Poprask na laguně, Oběti a vrazi, Tmavomodrý svět či nejnověji v úspěšných Vratných lahvích, kde byla opět po letech partnerkou Zdeňka Svěráka.

Z divadelních inscenací ráda vzpomíná například na Loupežníka, Hamleta, Drobečky z perníku, Pobřeží, Předtím/potom, Hořké slzy Petry von Kantové, Lidumor aneb má játra beze smyslu nebo na hru U cíle. Za ztvárnění role matky tyranky a manipulátory v tomto představení získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský divadelní výkon roku 2004.

V současné době ji můžeme vidět na její domovské scéně ve hrách Richard II. či Jistě, pane ministře, v Pražském komorním divadle (Divadlo Komedie) v inscenacích Nadváha, nedůležité: neforemnost nebo Temně lákavý svět či ve Švandově divadle v rámci projektu Léto hereckých osobností v inscenaci Půldruhé hodiny zpoždění, kde je jejím partnerem Milan Lasica.

V roce 2001 obsadila Daniela Kolářová první místo v anketě Českého rozhlasu Neviditelný herec za ztvárnění role Irene v románu Sága rodu Forsythů.

S životním partnerem, hercem Jiřím Ornestem, má dva dospělé syny. Jeden z nich pracuje v Jedličkově ústavu, druhý se věnuje počítačům.

Jejím největším koníčkem je zahrádkaření, které si užívá na Dobříšsku. S fenkou německého ovčáka Bessy tam podnikají i dlouhé procházky v lesích, při nichž herečka nejraději relaxuje.