„Jsem v pohodě, nic mi není. Nechápu, co všichni pořád mají. Ještě že mi dal Boris ty hodinky. Konečně už můžu chodit zase bez dozoru a naši mě věčně nekontrolujou a nenahání, kde jsem,“ brblá František Hrubý. Kdyby to šlo, nejradši by na tu svoji nemoc zapomněl. Jenže strach jeho nejbližších mu právě tohle neumožňuje. Naopak. Denně mu ji připomíná.
PŘIPOMEŇTE SI:
Další velký záchvat ve škole
Až dosud Frantovi spolužáci o jeho nemoci nic nevědí. Svěřil se jen Borisovi. O to větší rozruch způsobí jeho další velký epileptický záchvat. Tentokrát před celou třídou. První epileptický záchvat před vrstevníky. První varování, že pravidla by se měla v případě takové nemoci dodržovat, i když se člověk cítí skvěle.
PŘIPOMEŇTE SI:
PŘIPOMEŇTE SI:
NENECHTE SI UJÍT:

Vložit příspěvek