Kryštof Hanzlík, režisér úvodního snímku čtvrté sezony Ulice, v rozhovoru prozrazuje, jak natáčení na hradě Český Šternberk ohrožovala strašidla i neustále mizející průzkumníci.

Místy jemně ironické odpovědi Kryštofa Hanzlíka provázel neustálý smích. Z textu jsme nakonec místa, označující jeho větší či menší salvy, odstranili, protože se objevovala na každém druhém řádku. A vy je jistě bez problémů najdete...

Jak se pilot Ulice vlastně rodí?
Někdy v prosinci, v lednu se na schůzkách s šéfy Ulice vylíhlo něco, z čeho vznikla první povídka. Z ní pak několik verzí scénáře, až jednoho dne všichni unisono zajásali: „To je ono!"

Vzpomeneš si, kdo přišel s nápadem dětské detektivky?
Producent Michal Reitler. Nevím, jestli to předtím ještě nějak probíral s šéfautorkou Lucií Paulovou. Každopádně já dostal zadání limitované postavami a přáním: „Ať je to velké prázdninové dobrodružství. A úplně ideální by bylo, kdyby se odehrálo na nějakém hradě." A idea detektivky byla záhy na světě...

Přenesme se od stovek stránek scénářů k té příjemnější části - hledání hradu. Jak dlouho jste optimální hrad hledali?
Ten jsme našli hned! Jenže potom jsme hledali ještě další hrady, abychom se utvrdili, že je to ten správný.

Jak se na Českém Šternberku točilo?
Výborně! Pan hrabě, paní kastelánka i celé osazenstvo hradu nám vyšli hodně vstříc, byli na nás moc hodní a pustili nás všude, kam jsme potřebovali. To totiž bývá vždycky problém. Ti filmaři prostě vlezou všude. A někomu to občas vadí. Ale u nich jsme měli podmínky přímo královské. Vlastně hraběcí.

Takže se diváci mohou těšit i na prostory, které při normální návštěvě hradu nemají šanci vidět?
Určitě! Jednak jsme točili v normálním prohlídkovém okruhu za plného provozu, jednak v prostorách, kam se běžný návštěvník hradu nedostane. A právě tyto prostory jsou důležitou kulisou ve filmu.

Kde všude tedy všeteční filmaři natáčeli?
Třeba v obytných nebo podzemních prostorách. Snažili jsme se najít taková místa, aby se líbila a byla i trochu tajuplná. Aby příběh filmu dotvářela. A to se, myslím, povedlo.

Ve filmu se objeví v hlavních rolích všechny dětské hvězdy Ulice. Jak se Ti s nimi točilo?
Výborně! S dětmi se pracuje vždycky dobře, protože vydrží mnohem víc než dospělí. Jsou k neutahání a pořád je to baví. Na rozdíl od dospělých, kteří občas bývají otrávení, je jim mnohem větší horko nebo zima, kdeco jim vadí apod. Což samozřejmě není případ Ulice. Tam jsou skvělí všichni.

Na hradě jste točili i v noci. Nebály se děti? Přeci jen některá místa tam působí trochu tajemně...
Ty snad ani neví, co to strach je. Jen Anička Valentová přišla s očima navrch: „Je tam strašidlo!" Ale asi si k němu našla nějaký vztah, protože se ho nebála. A noční natáčení? To se moc zamlouvalo hlavně dětem. Samozřejmě víc zlobily, protože za tmy to pro ně bylo ještě dobrodružnější. Takže si to pořádně užívaly. A my s nimi...

Ve filmu děti stále utíkají, aby hrad náležitě prozkoumaly. Stalo se vám to i v reálu?
Pořád! Děti se nám ztrácely neustále. Naštěstí jsme brzy věděli o všech zákoutích, která je lákala, takže už pak nebylo složité je najít a nezdržovalo se natáčení. To byl prostě permanentní problém. Stále jsme se na place nemohli dětí dopočítat a vždycky se muselo nějaké dohledat.

Kam se ztrácely? Kde měly skrýše?
Třeba v podzemních chodbách nebo staré ledárně. Celý, původně gotický hrad má v podzemí prostory, které vypadají zajímavě a tajuplně. A na ty jsou děti samozřejmě zvědavé nejvíc. Naštěstí jsme tam všude točili, takže už to pak znaly a frekvence útěků se snížila...

To tam nezabloudily?
Takový labyrint, aby se tam úplně ztratily, to naštěstí nebyl...

Nebály se děti ani během velké bouře, o níž se tehdy mluvilo ve všech médiích? Prý to bylo na hradě hodně dramatické.
Spíš venku. S dětmi jsme ten den naštěstí točili uvnitř hradu, takže se nebály. Český Šternberk má tlusté zdi a stojí už strašně dlouho... I když teda vyplavený trochu byl...

Pokračování zítra