„Ten podraz je ještě přijde draho. Dámy budou koukat, jaký povoz jim připravím na cestu na svatbu. Vsadím se, že na tenhle obřad hned tak nezapomenou. Už se těším na ten Jitčin a Moničin výraz, až zjistí, že pojedou na kolech. Jen nesmím zapomenout na tu navigaci, abysme nikde nebloudili. Radši si dám upomínku do mobilu. Holky by mě ukamenovaly zaživa, kdybysme tu svatbu nakonec nestihli,“ těší se Olda Farský na překvapení, které Jitce a Monice ráno přichystá. Když svatba, tak jako řemen. Vždyť se mu vdává jeho dcera!
PŘIPOMEŇTE SI:
Snad dorazí...
„Táta sice slíbil, že dorazí, ale u něj jeden nikdy neví. Ráno mu může něco přelítnout přes nos a budu mít po svatbě. Tedy po svatbě snad ne, ale určitě si to tak neužiju. Jana si vezmu, i kdyby se táta stavěl na hlavu. Nechci malovat sýčka na zeď, ale stejně mi něco říká, že se mi táta ještě postará o pořádné svatební překvapení. Co když nakonec vážně nedorazí?“ dělá si Lída Farská obavy o hladký průběh svého velkého dne. Táta se sice tvářil, že na svatbu přijede, ale určitě má něco za lubem...
PŘIPOMEŇTE SI:
PŘIPOMEŇTE SI:

Vložit příspěvek