Málomluvný, klidný, pomalý a velice trpělivý hrobník patřil mezi štamgasty v hospodě u Henryho i stálé zákazníky Vilmy Nyklové, ať již ve večerce, nebo v jejím pekařství.

Hrobník Barták měl své slabosti, mezi které patřil hlavně alkohol a vysedávání po hospodách. Na druhé straně ale dokázal naslouchat lidem a ve správné chvíli poradit nebo jen pohladit slovem.

Hřbitovní klid Miroslavu Bartákovi vyhovoval. Díky neustálé přítomnosti smrti získal životní nadhled, vlastní víru v nenásilný řád a fungování univerza i shovívavost k chybám bližních. Nikoho za nic neodsuzoval, ke každému byl stejně dobrotivý a pokud měl pocit, že by mohl poradit, nenuceně a jaksi mimoděk to udělal. Jeho schopnost vidět a vcítit se do člověka udivovala všechny kolem, jen jemu přišla stejně přirozená jako běh života.

Od smrti prvního manžela se s ním hodně přátelila zejména Vilma Nyklová, která v něm viděla spřízněnou duši. Slabost pro něj měla i Světlana, protože jí jako jeden z mála pomohl v těžkých chvílích po potratu. Zato Lumíru Nyklovi i druhému manželovi Nyklové Miloslavu Stárkovi byl Barták trnem v oku. Lumír v něm viděl jen vyžírku, stárkovi zase vadilo jeho přátelství s Vilmou. Přesto musel skousnout, že právě jeho si Vilma vybrala za svědka na jejich dobře utajené svatbě. Později jí Barták pomohl i s pohřbem a uložením ostatků druhého manžela.

Náhlá smrt hrobníka Bartáka 11. března 2011 byla pro všechny velkým překvapením. Nic totiž nenasvědčovalo tomu, že by se s tímto věrným štamgastem od Henryho museli tak narychlo a navždy rozloučit.