Jen se na stará kolena nepředřít...

Před pár lety se toho na Růžu Habartovou najednou sesypalo až až. Z Království hraček musela odejít do předčasného důchodu, protože firma tehdy byla nucena omezit výrobu. Krátce nato jí navíc zemřel i těžce nemocný manžel. Čerstvá důchodkyně a vdova se tehdy celkem ráda nechala přemluvit synem, aby se odstěhovala k němu do Austrálie. Zde si konečně mohla dosyta užít nejen jeho, ale i nové rodiny a hlavně malého vnoučete. Po roce a půl stráveném u protinožců se ale Růža rozhodla k návratu do Čech.

Nazpět v ulici se Růža objevila nabitá novou energií a s touhou ještě něco dokázat. Z celkem přizpůsobivé a občas i obětavé ženské, která si pokaždé ráda popovídala s Vilmou Nyklovou o posledních novinkách v Ulici, se najednou stala světačka, jež se na dění v ulici dívala periskopem zkušeností z Austrálie. A hned se ocitla tam, kde si přála odjakživa být — ve středu zájmu. Na výslunní popularity se vyhřívala hlavně před Vilmou Nyklovou. Ta v ní totiž našla po dlouhé době spřízněnou duši, s níž zase mohla probírat drby z Ulice i své vlastní neutěšené manželství se Stárkem.

Po Stárkově smrti se z Růži stala hlavní parťačka stejně osamělé Nyklové, která jí šéfuje v pekařství. Zatímco na ostatní zaměstnance je Nyklová jako ras, nad pracovní morálkou Růži umí přimhouřit obě oči, jen aby si to s ní příliš nerozházela.