Syn profesorky Seidlové se narodil do rodiny individualit. On sám je pěkně živé kvítko. I když nepatří do kategorie třídních bavičů, ve třídě pokaždé jaksi automaticky udává tón, aniž by o to příliš usiloval. Protože je chytrý, ve škole proplouvá takřka bez problémů, přestože se moc neučí. O tom, co ho baví, se chce vždy hodně dozvědět, a tak toho ve výsledku už i docela dost ví. Kdyby chtěl, prospíval by na výbornou. Jenže on se bude daleko raději než učení věnovat věcem, které ho zajímají. Například školnímu časopisu.
Jde to i bez výprasku
Před spolužáky ve škole Mikiho matka zásadně oslovuje Seidl. On sám se mámou kantorkou nechlubí, neboť se nepovažuje za žádného protekčního synka. Spíš naopak. Všechny jeho průšvihy se k mámě pokaždé donesou hned z první ruky. Ovšem místo rázných rukou nebo rodičovských scén řeší v rodině synovy maléry v klidu, neortodoxně, často s nadsázkou. Miki hodně dá na svou babičku, s níž si opravdu rozumí.

Vložit příspěvek