Petra Jungmanová: Nejsem si jistá, že bych vydržela to, co Marta

Seriál Ulice: Petra Jungmanová jako Marta Seidlová
Zdroj: TV Nova

„Hodně dávám šance. Někdy až na úkor sebe sama,“ prozrazuje na sebe Petra Jungmanová, kterou znáte jako Martu Seidlovou. Jak by se ona sama na místě Marty zachovala? Co si myslí o bolavých pravdách? Nejen to se dočtete v první části našeho velkého letního rozhovoru.

 

Marta si prošla v minulém roce hodně náročným obdobím. Jak byste se na jejím místě zachovala vy?
Opravdu nevím, jak bych zareagovala. Nejsem si jistá, že bych vydržela to, co Marta. Důvěru a upřímnost považuji za dost zásadní věci v životě. I když je možné odpustit, nevím, jestli bych s tím člověkem chtěla žít dál.
 
Seriál Ulice: Rozzuřený Hložánek dá kvůli Martě ředitelce školy nůž na krk
Zdroj: TV Nova
 
Kdyby se ale všemožně snažil o nápravu jako Libor...
U nich to bylo hodně propletené. Ona nevidí to, co vidí divák, jak a čím si Libor prochází. Bohužel ho párkrát našla v situacích, kdy je jasné, že se ta důvěra vrátit nemůže. Takže si nejsem jistá, že bych reagovala tak, jak reaguje Marta. Svůj život žiji jinak, než jak ho žije ona.
 
 
Když jsem ale s někým patnáct let, tak už bych ho měla znát natolik, že poznám, kdy nápravu toho, co bylo, myslí upřímně.
Nevím, jestli to je tak jasné. Člověk v životě prochází různými výkyvy. Tady se dá vycházet jenom z toho, co ona prožije s ním, kde je v přítomném okamžiku. Když on jí řekne: „Takhle to není,“ a ona ho zrovna uvidí s Karolínou, když on jí říká: „Situace je jiná,“ a ona ho zrovna uvidí v situaci úplně opačné, tak i když snaha Marty byla obrovská a základna jejich lásky opravdu pevná, přes to všechno jsou bohužel nejpodstatnější právě ty činy. Říkat se může spousta věcí.
 
PŘIPOMEŇTE SI:
 
Ale i ty činy přece můžou být souhrou obrovských náhod. Takže to pak může vypadat úplně jinak, než jak to ve skutečnosti je.
Určitě. Jenomže... Nechci říct, že bych takhle asi nikdy nežila, protože to nevím. Ale myslím si, že bych asi odešla.
 
Seriál Ulice: Rodina Seidlových pěkně pohromadě
Zdroj: TV Nova
 
I když byste spolu měli dítě jako Marta s Liborem? I když by vlastně do chvíle, než se jeho nevěra provalila, fungovalo všechno skvěle?
Jenomže u nich je to otázka dvou, tří let. To je prostě dlouhodobá záležitost. Není to tak, že se jednou něco semlelo a jde se dál. A myslím si, že děti vědí strašně moc. Daleko víc, než si dokážeme představit. Snaha o udržení vztahu je podle mě pro děti leckdy daleko náročnější. Ten tlak, to nucení se do něčeho, co nejde samo, určitě cítí. Já s kluky žiji tak, že jim říkám, jak a co cítím, anebo že se pokusím to nějak řešit. A chci i po nich, aby svoje pocity dávali najevo.
 
 
Vy tedy odlišujete odpuštění a znovunabytí důvěry?
Ano, vystihla jste to přesně.
 
PŘIPOMEŇTE SI:
 
Máte to takhle ve vztazích celkově? Nejen těch partnerských?
Je pravda, že hodně dávám šance. Někdy až na úkor sebe sama. Dlouho jakoby ustupuji. Říkám si, že chyby děláme všichni, to je úplně normální věc. A pořád věřím v to dobro v člověku. Jenomže každý máme jinou cestu. I když třeba ten druhý na některé věci za čas přijde, vůbec je nemusí vnímat tak, jak je vnímám já. Jedna věc je, že můžu chtít dávat šance. Druhá věc ale je, že ten člověk se třeba vůbec nechce změnit. A já nemám právo ho do změny nutit.
 
Jste otevřená otevřenému dialogu?
:-) Však vidíte...
 
Seriál Ulice: Marta Seidlová
Zdroj: TV Nova
 
Teď jsem nemyslela přímo náš rozhovor. Ale když už jsme nakousli ty zapeklité situace – jste spíš typ, kterého to trápí, dusí to v sobě, nebo typ, který to chce okamžitě řešit a tomu druhému vždy otevřeně řekne, jak to cítí?
Někdy spíš ta druhá varianta. B je správně. :-) Jsem spíš impulzivnější, než abych si dala čas na rozmyšlenou a někdy i na větší rozbor situace. Taky jsem radši, když mi to ten dotyčný řekne tak, jak je to z první ruky, jak to cítí v tu první chvíli. Protože mám pocit, že nám rozum někdy hrozně komplikuje život. 
 
PŘIPOMEŇTE SI:
 
A nepřináší vám tato impulzivnost v životě někdy komplikace?  
Impulzivnost možná, ale pravdomluvnost ne. Nedávno jsem si uvědomila, že se poslední dobou obklopuji lidmi, nebo se asi přitahujeme navzájem, pro které je pravda taky strašně důležitá. Takže někdy, i když je bolavá, je to vlastně jenom o tom, že si nedokážeme říct: „Dobře, on mi něco říká. Je mi to nějakým způsobem nepříjemné. Z jakého důvodu? Buď si to beru osobně, i když se mě to vlastně moc netýká. Anebo se mě to týká? Proč? Mám s tím něco společného? A co?“
 
Seriál Ulice: ep. 1975 - na Martu si ve škole došlápne rozzuřený Hložánek
Zdroj: TV Nova
 
Takže jste ráda i za bolavou pravdu?
Bolavá je jen do chvíle, než jí porozumím.
 
Jak berou tyto otevřené pravdy vaši synové? Taky to mezi vámi takhle funguje?
No jasně! Myslím si, že děti s tím všeobecně vůbec nemají problém. Že je naopak jakékoliv balamucení, jakýkoliv náznak, třeba jenom: „Neříkejte to před nimi,“ strašně zatěžkává. Ony mají jenom tu pravdu, ony mají jenom ty své pocity. A když něčemu nerozumí, tak je to z toho důvodu, že nevěří, že nevědí, kde ta pravda je. Myslím si, že tohle se spíš já učím od kluků než oni ode mě. :-)
 
PŘIPOMEŇTE SI:
 
 
Pokračování příště
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Staňte se fanoušky Ulice na Facebooku

TV Nova